Vyhledávání:
Přihlášení:
Reklama:






21.10.2010, z rubriky Kultura, autor: David Mach
Besední dům rozzářila Aneta Langerová

Rodačka z Říčan, znamením střelec. Malá postavou, velká duchem. Svůj život žije naplno a slova jako komerce či přetvářka by hledala ve slovníku cizích slov. Jako malá hrála tenis a dabovala dětské filmy, brzy ovšem u ní na plné čáře zvítězila hudba. Je tomu šest let, co pobláznila celý národ a stala se první Českou Superstar. Od té doby sbírá ceny TýTý, Slavíky, Anděly a jiné pocty jak na běžícím pásu. Čistá duše plná živelné energie s neopakovatelným hlasem a odzbrojujícím úsměvem Aneta Langerová koncertovala v úterý večer poprvé ve Vyškově. Do Besedního domu ji ke generálce na její podzimní Aneta Tour 2010 pozvalo Městské kulturní středisko a po vystoupení se dostalo mé maličkosti, Davidu Machovi, velké cti si s ní popovídat.

Jak se cítíte po Vašem premiérovém koncertu ve Vyškově?

Ano, jsem tu poprvé, nicméně nejsem poprvé v okolí Brna a je to vždy super. Já hrozně ráda směr Brno jezdím, protože tady jsou hrozně fajn lidi na koncertech. Takže já jsem si to i dnes užila. Hezky v poklidu a naprosto vědomě a bylo to hezký.

Co víte o Vyškově? Věděla jste, kam jedete?

Věděla, protože jsem tady shodou náhod teď před čtrnácti dny byla se svými milými synovci, tady na vašem letišti. Jsou úplně zbláznění do letadel, tak jsme se tam stavili. A taky samozřejmě jsem byla párkrát na farmě Bolka Polívky, což je odsud kousíček. To okolí tady trochu znám.

Sál nakonec nebyl plný. Vnímáte to, vadí Vám to?

Vadí, nevadí, já si myslím, že je to tak, jak to je. Asi nemá cenu to nějak sáhodlouze řešit, nebo já to už spíš neřeším. Od dob, co se určité věci změnily, což znamená, že nejsem dennodenně v televizi a muziku si dělám, jak chci, a nekoukám moc napravo, nalevo, tak je velký úspěch, že můžu jet samostatně na turné dvakrát do roka. Na jaře bylo dvaadvacet koncertů, teď v tom pokračujeme. Důležité je vnímavé publikum, ne počet lidí.

„Hlídáte“ si z pódia celé publikum, nebo je vidět pár řad a vy si pro pohledy vybíráte třeba Váš věrný funclub v popředí?

No to ne. Já samozřejmě vím, že můj funclub umí skvěle texty, takže jim dávám prostor. Ale je to tak, že koukám na celý sál a většinou se snažím dívat lidem do očí. To je právě kouzlo těch menších koncertů, kdy si to člověk může dovolit a cítí se tak nějak normálně.

Fanoušci se těší na celé podzimní Aneta Tour 2010. Vyškov byl tedy jeho začátek?

V podstatě se dá říct, že jsme tady opravdu začali. Vyškov byl jeden z posledních koncertů, co jsme domlouvali, turné už mělo svou podobu dříve, tak jsme to udělali takhle. Ostatní koncerty jedeme od začátku listopadu.

Čeká Vás brzy i účast v televizní show Star Dance. Že máte taneční vlohy, to je vidět na pódiu, takže o tom nikdo nepochybuje. Jak jste na tom se společenským tancem?

Společenským, no… Nevím, mě to vždycky hrozně fascinovalo, bavilo mě to a sama jsem měla i pár hodin latinskoamerických tanců, které mám moc ráda. Baví mě se na tanec i dívat, a když to mám teď možnost zažívat, tak je to každopádně velká legrace. Člověk se dostane do jiných míst sám v sobě, odstraní bloky v osobnosti, které tam dřív byly. Teď už tam tak nejsou, člověk se otvírá světu a to je zase super.

Všichni si Vás pamatují i jako nesmělou první českou superstar. Za těch šest let zpíváte, vytváříte texty, skládáte muziku. Pozorujete za tu dobu na sobě nějaký hudební vývoj?

Myslím, že proběhl hodně velký vývoj, už jenom tím, jak jdou ty moje tři desky po sobě a každá je úplně jiná. Jedna z nich, ta první, je mainstreamová, druhá je víc alternativní a elektronická, třetí je víc o písničkách a taková, dá se říct, v určitých pasážích až folkovější. To mě na tom hrozně baví, protože můžu zkoušet různé polohy a nacházet pak ty, které mi sedí nejvíc. O to se snažím a cítím se v tom dobře, asi zatím nejvíc za to celé období.

Máte ve Vašem repertoáru nějakou nejoblíbenější písničku nebo v nich neděláte rozdíly?

No ano, mám oblíbenou píseň, třeba Den nebo Vzpomínku. Tak ty mám asi úplně ze všech nejradši.

Zajímalo by mě, co Voda živá. Zpívala jste ji nesčetněkrát, pořád se Vám zpívá dobře nebo je to spíš už o tom, že si ji lidé žádají?

Mně se to zpívá a bude zpívat asi navždy dobře, protože to je píseň, která je napsána rukou Michala Hrůzy. A to je člověk, který nedělá věci jen tak do větru. Tohle sedlo, my jsme velcí přátelé a naprosto skvěle to téma odhadl. Já jsem tehdy potřebovala takovou píseň a myslím si, že mě do dneška drží.

Zvídavá nečekaná otázka: Co byste byla, kdybyste nebyla zpěvačka? Studovala jste obchodní akademii.

No, to jo, ale to bych asi dál nedělala. Zvláštní, že se ptáte, zrovna jsme včera v jednom rozhovoru mluvili o tom, co mě vlastně baví, na jakou práci mám jakoby úchylku. Přiznám se, je to zapojování kabelů, to mě napadalo jako první. Takže bych možná dělala nějakého technika nebo něco takového. Je to úplně úchvatná záležitost, jelikož pořád běháte, a když to potom funguje, tak je hned vidět výsledek, to je prostě dobrý.

Fanouškům jste při koncertu prozradila, že jste měli cestou do Vyškova problém na dálnici, že Vám prostě nečekaně upadlo kolo a jste rádi, že jste vůbec tady…

Ano, jedete si takhle ve velké dodávce a najednou upadne kolo. Byli jsme z toho trochu vyjukaní, protože jsme se klouzali po D1, ale naštěstí to do nás nikdo nenapral, řidič zachoval klid, jsme živí a zdraví a tak jsme tady. Je to takový trochu zázrak teďka pro nás, byli jsme trochu vyklepaní, ale člověk se znova narodí, je to hezký. Teď už je to úsměvné.

Pojďme vaši vyškovskou premiéru uzavřít. Říkala jste, že se Vám líbila, takže zase někdy tady?

To já doufám. Já sem budu jezdit do konce svého života, snad i kdyby mě tu nikdo neposlouchal. Je to tu hezké a lidi jsou fakt bezva.

Slovo autora:

Na závěr bych chtěl říct, že by nemělo smysl rozhovor textově rušit klasickými redaktorskými poznámkami typu „smích“ nebo „úsměv“. Nebylo by tam totiž nic jiného J, tahle slečna je prostě ztělesněné lidství a sympatie. A po dvouhodinovém koncertu měla víc energie než my všichni dohromady. Bylo mi ctí a národním svátkem, opravdu zážitek.

© Copyright 2006-2019 Šárka Patermannová, Jan Čepelák. Obsah stránek je duševním vlastnictvím uvedených autorů a přebírání obsahu je bez písemného svolení nepřípustné.
© Copyright 2005-2019 VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., (poskytované regionální zpravodajství)
© Copyright 1998-2019 MAFRA a.s. (poskytované zpravodajství)
Obchodní podmínky pro využívání služeb portálu http://www.vevyskove.cz
cd_fd63297a8f71a2a9f495a555544427c0